• Studium
• Oxidy
• Hydroxidy
• Další sloučeniny kyslíku
• Sloučeniny polokovů a nekovů
• Hydridy
• Bezkyslíkaté kyseliny
• Kyslíkaté kyseliny
• Halogenidy
• Sulfidy
• Další soli bezkyslíkatých kyselin
• Soli kyslíkatých kyselin
• Funkční deriváty kyselin
• Ionty a atomové skupiny
• Názvosloví krystalohydrátů
• Komplexní sloučeniny


• Periodická soustava prvků

Oxidy

Binární (dvouprvkové) sloučeniny kyslíku s dalším prvkem se nazývají oxidy. Dříve se používal název kysličník. Oxidy obsahují ve své molekule oxidový anion O^2-.

Oxidy vznikají odtržením 2 atomů vodíku z vody (H₂O). Proto má kyslík ve všech oxidech oxidační číslo II-. Oxidační číslo prvku, který je vázán na kyslík, může nabývat hodnot od I+ až do VIII+.

Název je složen z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno udává aniontovou složku s koncovkou -id a přídavné jméno kationtovou složku. Koncovka přídavného jména udává i oxidační číslo tohoto prvku.

Polymerní oxidy

V molekule polymerních oxidů se vícekrát opakuje základní molekula oxidu. Tyto oxidy pak tvoří různě dlouhé řetězce, rovinná nebo trojrozměrná uskupení.

Ve svém názvu mají údaj o svém polymeračním stupni, tzn. kolik se zde nachází základních molekul daného oxidu. Jejich název se vyjadřuje číslovkovými předponami užívanými v názvosloví a zakončením -merní.

Typickým příkladem je oxid křemičitý (SiO₂):

Polymerní oxidy tvoří většina kovů, které mají střední nebo vyšší elektronegativitu a vyšší oxidační číslo. Také je tvoří oxidy polokovů a některé oxidy nekovů, například bor (B), křemík (Si), germanium (Ge), selen (Se) nebo tellur (Te).

Podvojné oxidy

Sloučeniny, které obsahují více druhů oxidů, nazýváme souhrnně podvojné oxidy. Mohou být odvozeny od stejných nebo různých prvků.

Ve vzorcích a názvech se kationty uvádějí v pořadí rostoucích oxidačních čísel. Jesliže mají prvky stejné oxidační číslo, pak se uvádějí v abecedním pořadí značek prvků. Víceatomové kationty, např. amonný (NH₄)^I+, se uvádějí jako poslední ve skupině kationtů, které mají stejné oxidační číslo.

Kationty s příslušnými koncovkami se v názvech oddělují pomlčkami.

Počet atomů kyslíku v této sloučenině je upřesněný číslovkovými předponami.

Některé vzorce podvojných oxidů lze napsat dvojím způsobem, rozložené na dva oxidy (FeO.Cr₂O₃) nebo složené (FeCr₂O₄). V testování se vyskytují pouze složené vzorce.